První plavba, den čtvrtý
Jakoby kotvení v marině Piškera, která je posledním místem před volným mořem, předpovídalo jaký kures zvolí kapítán čtvrtý den plavby. Nejdříve jsme vypluji směr Murterské moře a vypadalo to, že se vracíme blíž k pevnině, ale když jsme si vyzkoušeli vytáhnout spinaker a zase ho sbalit kapitán ne sice rezolutně, protože měl na palubě úplné začátečníky, ale přesto lákavou nabídkou nám řekl, co tak vyplout na ostrov Vis. Je to sice nějakých 30 mil, ale poznáte co je to delší plavba. Nemusel nás moc přemlouvat a byl nastaven jižní kurs.
Plavba byla pohodová. Ze začátku ostrov vůbec nebyl vidět, přitom jsem si myslel z dosavadních malých zkušeností, že v Chorvatsku jsou na dohled všechny ostrovy, ale u Visu tomu tak nebylo. Střídali jsem se u kormidla a plavba v celku obáhala. Jenže čím jsme se víc blížili k ostrovu, tím více ustával vítr. Nakonec jsme museli asi 3 míle plout na motor, abychom do přístavu v městečku Vis připluli za světla. Vyšlo to tak akorát. Přirazili jsme se bokem k molu hned vedle hotelu a mohli jsme vystoupit na břeh. Později po prohlídce večerního městečka jsme zjistili, že se nám uhnul kiking, to je taková tyč, která táhne ráhno dolů, když je vytažená plachta a fouká do ní vítr. Mořád jsme nemohli přijít na to, jak se to mohlo stát. Jenže když si kapítán všiml, že je také mírně vykřivená lukna (okno na palubě) pod kikingem bylo vše jasné. Když byla lukna otevřená a ráhno přecházelo s jedné strany na druhou lukna ji stála v cestě a došlo k ohnutí kikingu. Kdy se tak stalo si nikdo z nás neuvědomoval. Teď bylo důležité liking opravit. Několik přesných pákových pohybů s notnou dávkou trpělivosti a asi za půl hodiny vše bylo v původním stavu.
K Visu se váže ještě jedna příhoda, ale o té později.